• Archeologická základna Mikulčice

    Archeologická základna Mikulčice

    1 /
  • Archeologická základna Mikulčice

    Archeologická základna Mikulčice

    1 /
  • Archeologická základna Mikulčice

    Archeologická základna Mikulčice

    1 /
  • Archeologická základna Mikulčice

    Archeologická základna Mikulčice

    1 /
  • Archeologická základna Mikulčice

    Archeologická základna Mikulčice

    1 /
  • Archeologická základna Mikulčice

    Archeologická základna Mikulčice

    1 /
  • Archeologická základna Mikulčice

    Archeologická základna Mikulčice

    1 /
  • Archeologická základna Mikulčice

    Archeologická základna Mikulčice

    1 /
  • Archeologická základna Mikulčice

    Archeologická základna Mikulčice

    1 /
  • Archeologická základna Mikulčice

    Archeologická základna Mikulčice

    1 /
  • Archeologická základna Mikulčice

    Archeologická základna Mikulčice

    1 /
  • Archeologická základna Mikulčice

    Archeologická základna Mikulčice

    1 /
  • Archeologická základna Mikulčice

    Archeologická základna Mikulčice

    1 /
  • Archeologická základna Mikulčice

    Archeologická základna Mikulčice

    1 /

Archeologická základna Mikulčice

Mikulčice, lokalita Trapíkov
2010 – 2013

team: Miroslava Blechová, Jakub Kovářík, Viktor Kvita, Petr Pelčák, Alena Superatová, Marcela Uřídilová (vedoucí projektu)
výtvarné dílo: grafické lišty / akad. malíř Jaroslav Blažek
investor: Archeologický ústav AV ČR, Brno, v.v.i.
ocenění: 2017 nominace na Českou cenu za architekturu
2015 nominace na Evropskou cenu za architekturu – Mies van der Rohe Award
2015 nominace na Piranesi Award
2015 Grand Prix Obce architektů, čestné uznání v kategorii novostaveb – Archeologická základna, Mikulčice
2013 Čestné uznání, Stavba roku Zlínského kraje, kategorie Stavby realizované mimo území Zlínského kraje
foto: Filip Šlapal
foto modelu: David Židlický
stav: realizace

 

Navrhnout archeologickou základnu je krásná úloha, avšak vůči stavbě v „prázdné“ krajině ještě těžší o skutečnost, že vstupujete na území, kde pod vašima nohama mohou být hroby. Takže nakonec na historii narazíte i na louce nebo v lese. My jsme v takovém kontextu pracovali na území velkomoravského hradiště z 9. století.  Aby stavba obstála ve volné krajině, má velké měřítko vytvořené kompaktním, abstraktním a pevným, jakoby vyřezávaným tělem, které postrádá charakteristické prvky domů, jako jsou dveře, okna či střecha.

Do krajiny je zapojena svým tvarováním: výřezem vstupního čestného dvora se otevírá k průzoru v porostu stromů podél silnice a skrze něj k louce, na níž se nachází hradiště. S krajinou, ale také s dávným světem Velké Moravy, jí pojí tradiční materialita: kletovaná, přírodní omítka i surové dřevo rizalitů. Jejich vysunutá tělesa i dynamická figura shedových střech jakoby souvisely s pohybem stavby vystupující z hradby lužního lesa do otevřených polí.

Ve hmotě budovy je „vyřezáno“ vnitřní atrium a vstupní čestný dvůr a tyto výřezy ji člení do tří křídel. Podobně, jako se čtvrti města setkávají na hlavním náměstí, stýkají se jednotlivá křídla budovy v jejím veřejném prostoru, ve vstupní hale. Ta také slouží jako jednací místnost i konferenční sál. Tak, jako jednotlivé městské čtvrti mají svůj charakter, mají ho rozdílným ustrojením a orientací ke světovým stranám a výhledům i jednotlivá křídla stavby. Každé z nich má totiž jinou funkci a jejich rozdílné charaktery a atmosféry usnadňují permanentní užívání stavby pro bydlení i práci. V jedné čtvrti – křídle se bydlí, v jiném pracuje, další křídlo slouží administrativě.

Podobně jako křídla stavby jsou naprosto rozdílná také její podlaží. Lidé užívají přízemí, zatímco patro, krom prázdninového ubytování studentů pracujících na vykopávkách, je určeno věcem. Kovové, keramické a dřevěné nálezy uložené zde v depozitářích nevyžadují úpravu vzduchu a celý objekt tedy přesto, že se nachází na místě s vysokými letními teplotami, není vybaven chlazením ani klimatizací.

Způsob uspořádání objektu rovněž zohledňuje jeho energeticky úsporný provoz. Objem patra s depozitáři a strojovnami celoročně tepelně izoluje přízemí určené k pobytu zaměstnanců a poskytuje mu příjemné klima. Laboratoře se velkými okny otevírají k měkkému severnímu světlu. Na západ, tedy stranu nejvíce ohřívanou sluncem, je stavba otočena svojí nejkratší fasádou bez okenních otvorů. Okna na jih jsou stíněna dřevěným slunolamem v patře, v přízemí potom hlubokou markýzou nad vstupem a dřevěnými rizality s okenicemi, které zajišťují intimitu a bezpečí obytným místnostem.