• Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /
  • Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /
  • Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /
  • Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /
  • Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /
  • Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /
  • Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /
  • Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /
  • Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /
  • Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /
  • Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /
  • Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /
  • Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /
  • Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /
  • Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /
  • Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /
  • Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /
  • Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /
  • Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /
  • Kampus Albertov, Praha

    Kampus Albertov, Praha

    1 /

Kampus Albertov, Praha
2015 – 2016, veřejná soutěž

team: Pavel Dvořák, Jan Foltýnek, Jan Pech, Petr Pelčák, Petr Uhrín, David Vahala, Miroslava Zadražilová
zadavatel: Univerzita Karlova v Praze
vizualizace:  Spiritpixel

Anotace
Kontext Kampusu určuje velikost a charakter budov. Progresivní jádrová typologie s atriem: uskupení místností do celků dle funkcí – zónování podlaží a jejich vertikální skladba přináší flexibilitu i úsporu ploch. Prostorové řešení generuje komunikaci. Kompaktní objem, malé prosklení, hmotné fasády a alternativní energie zlevňují provoz. Shodný kontext i funkce zakládají shodný koncept, rozdílná místa různou podobu staveb. Formou, materialitou i detailem mají čas na své straně.

Urbanismus
Stavební program je uspořádán do objemů velikostně analogických k historické zástavbě Kampusu. A to nejen výškou, ale i délkou hran a návazností stavebních čar. Jsou z něj vyděleny provozy sloužící celému areálu a umístěny mimo hlavní objekty. Do parku před Globcentrem je situován zahradní pavilon kavárny se studentským klubem (ÚP zde připouští zahradní restauraci), čímž vzniká atraktivní prostor sociálních kontaktů. Parking v prostorově nejúspornější formě zakladače je ve svahu na severu na společné základové desce s objektem Biocentra. Západně od něj je terén snížen odtěžením navážky z 19. stol. na původní úroveň, na niveletu sousední klášterní zahrady. (Podél její opukové stěny očištěné od zásypu se nabízí vytvoření pěšího propojení s blízkou Botanickou zahradou.) Otevřena do této parkové plochy je v přízemí Biocentra mateřská školka s vlastní zahradou. Je tak umístěna při hlavním vstupu do Kampusu i garáží. Na jejich střeše je ve svahu objekt společných servisních provozů vč. garáže kol. Mensa a sportovní centrum – celky společné pro Kampus, které z prostorových důvodů nemohou být situovány mimo novostavby, jsou navrženy na nárožích průčelí Globcentra se vstupy z parku, jehož význam tím posilují.
Přízemí obou budov jsou určena studentskému životu. Mají foyery přednáškových sálů, tedy veřejný prostor interiérů, propojeny s venkovním veřejným prostorem Kampusu. Vizuální spojení s městem v parteru se opakuje v jeho panoramatické expozici ze studoven na střeše. Nově upravené profily ulic doplňují aleje na jaře bíle kvetoucích třešní. Parku dává městský charakter plocha „koberce“ z pískového mlatu (minerálního betonu) s rastrem již v létě barvících se jasanů.

Architektura
Obě centra mají stejnou funkci i kontext a tudíž i shodný koncept řešení. Protože jsou ale umístěna v různých situacích Kampusu, jedna v ulici a druhá v parku, a určena různým vědeckým oborům, mají rozdílnou podobu. Pro vytvoření západní fronty Kampusu návrh vtahuje do hry Purkyňův ústav. Jeho kubistická architektura je referencí, která umožňuje vytvořit z částí celek a současně pracovat v kontextu celého Kampusu: navrhnout budovy s omítanými fasádami členěnými jednotlivými otvory. Návrh klasickými, leč abstraktně aplikovanými architektonickými tématy, jakými jsou tektonika a plasticita, dosahuje optimální plochy prosklení hmotných fasád a výborných tepelněizolačních vlastností pláště.
Uvnitř jsou stavby obdobně koncipované. V suterénech jsou core facilities. V přízemí otevřené studentské přednáškové provozy. Ve středu budov umístěná kompaktní baterie přednáškových sálů je osvětlena skrze mělký foyer. Globcentrum má sály prosvětleny světlíkem. Na stropě přednáškových sálů se totiž skrze všechna patra otevírá ústřední „komunikační“ prostor. Zatímco studentské provozy přízemí jsou extrovertní a propojují interiér s okolím, vědecké provozy v patrech jsou introvertní, uspořádané kolem atria. To je prostorem generujícím komunikaci. Jsou tu plochy pro týmová jednání, odpočinek, diskuze a sociální kontakty: kuchyňky, denní a seminární místnosti. Odděleně od všech provozů na střeše umístěné studovny poskytují kromě klidu rovněž panoramatické výhledy na Prahu i intimní pohledy do střešních zahrad.
Přes analogické uspořádání má každá stavba svůj charakter. Biocentrum s větším programem a tedy vyšší hmotou je umístěno ve svahu proti vstupu do areálu a spoluvytváří jeho čelo. Fasáda má proto vertikální členění s dynamickým motivem růstu a pevného vsazení do svahu. Jelikož je v „městské“ situaci, na hlavní třídě Kampusu a nejblíže městu, otevírá se do něj „městským“ interiérem, dřevem obloženými prostory foyerů. Protože má velký podíl laboratoří, tvoří jádro stavby velkorysý a bohatě členěný komunikační, relaxační a diskuzní prostor, bohatstvím nabídky sociálních kontaktů i prostorových vjemů kompenzující racionalitu laboratorních provozů.
Globcentrum má průčelí orientováno do parku. Fasádu má proto otevřenou a klidně horizontálně rozprostřenou podél něj. Přízemí stavby se tedy otevírá do „přírody“. Proto má foyer přednáškových sálů charakter zasklené sally terreny s kamenným obkladem stěn i podlahou. Globcentrum obsahuje více pracoven orientovaných též do atria, což určuje jeho charakter. Ficus benjamina a vodní prvek vytvářející mikroklima zde nereprezentují pouze symboly Země, ale rovněž venkovní zeleň. Dominantním motivem atria je schodiště vybízející k chůzi a tedy komunikaci mezi pracovnami v patrech. Na jeho podestách jsou umístěny vizuálně otevřené komunikační a relaxační prostory – kuchyňky a seminární místnosti.
Také materiálové a barevné řešení fasád provazuje novostavby s Purkyňovým ústavem stojícím mezi nimi. Podobně jeho pískové hladké omítce jsou stěrkové omítky center odvozeny od materiality minerálů. Fasáda Biocentra má barvu šedého mušlového vápence a Globcentra zeleného těšínského pískovce. Jejich deskami jsou obloženy pilíře přízemí. Chodec je tedy ve vizuálním i haptickém kontaktu s kamenem, jenž rovněž odkazuje k náplni každé z budov – drobné lastury mušlového vápence k biologii a zeleň těšínského pískovce k ekologii a šířeji k naší planetě.

Konstrukce
Monolitický skelet je z důvodu stavební přesnosti kombinován s prefabrikovanými nosnými fasádními dílci. Železobetonové stropy a fasáda zajišťují svojí kumulační a absorpční schopností výbornou tepelnou stabilitu vnitřního prostředí doplněnou o vysoký tepelný odpor kontaktní izolace, která je nejefektivnějším a nejúspornějším způsobem izolace stavby. Pilíře v úrovni parteru jsou obloženy kamennými deskami, ostatní plochy potaženy voděodolnou stěrkovou omítkou. Vegetační střecha zvyšuje klimatickou pohodu interiéru. Ve svém středu mají budovy atrium kryté vně stíněným skleněným stropem. Takové uspořádání redukuje plochu pláště, a tedy opět snižuje energetické nároky na udržení stabilního vnitřního klimatu. Okenní otvory tvořící méně než 50% plochy fasád jsou stíněny venkovními textilními roletami.
Pozice přednáškových sálů v přízemí pod podlahou atria umožňuje jejich jednoduché a ekonomické zastropení. Základní půdorysný konstrukčně úsporný modul 6,75 x 6,15 resp. 6,75 x 7,70 respektuje šířkový půdorysný skladební rastr laboratoří 112,5 m zajišťující flexibilitu jejich ploch.
Konstrukce zahradní kavárny a střešních strojoven je ocelová.

Provoz
Moderní interdisciplinární výzkum zcela mění zavedené představy na uspořádání laboratoří a přináší velký důraz na jejich prostorovou flexibilitu. Vědci různých oborů pracují ve společném týmu a na společných pracovištích s předem na delší dobu těžko stanovitelnými požadavky na jejich vybavení. Je tedy důležité dosáhnout maximální flexibility spojováním místností stejné funkce, to je umožněno jejich sousedstvím. Proto se dnes při návrhu budov pro vědu a výzkum pokládá za neekonomické a neprozíravé uspořádání, které v dispoziční skladbě vedle sebe střídá místnosti laboratoří a pracoven. Návrh sleduje vývoj typologie a vychází z organizace nejmodernějších špičkových vědeckých pracovišť. Podél fasád umisťuje pásy pracoven skrze skleněnou příčku navazující na prostory laboratoří v celistvém pásu podél chodeb, v Biocentru navíc prosvětlené prosklenou stěnou z atria. Podél kratších stran budovy jsou situovány pracovny a seminární místnosti, jež jsou otevřené do atria. Čtyři centrální instalační šachty v jeho rozích optimalizují rozvody infrastruktury a minimalizují plochy strojoven na podlažích. Navržený dispoziční systém zásadně zjednodušuje provoz a přináší velké investiční i provozní úspory. A to zejména v minimalizaci komunikačních ploch, v jednoduchém požárním řešení, ve vysoké ekonomii infrastruktury a ve snadném technologickém dostrojování objektu.
Horizontální zónování v jednotlivých nad sebou se opakujících podlažích je tedy navrženo v pásech sdružujících v kontinuální plochy jednotlivé funkční typy místností. Vertikální skladba je navržena s ohledem k provozní úspornosti: shromažďovací prostory v přízemí minimalizují nároky na požární zabezpečení, logistiku a akustické řešení, core facilities na terénu v podzemí tvoří společnou základnu a mají přímé prosvětlení bočními atrii a jednoduché transportní přístupy, studovny na střeše dostatek soukromí. Kromě těchto utilitárních aspektů má vertikální skladba rovněž symbolickou hierarchii.

TZB
VZT je navrženo tak, aby spotřeba energie pro úpravu vnitřního klimatu byla minimální: větrání čerstvým vzduchem a chlazení vodou. Ta slouží pro primární chlazení VZT jednotek a pro sekundární dochlazování stropních indukčních jednotek. V prostorách s potřebou větších chladících výkonů je navrženo sekundární chlazení pomocí FCU jednotek. Na sekundární okruh chlazené vody je též napojeno laboratorní zařízení. Rozvod je v patrech zaokruhován pro snadné napojení další technologie. Stroje umožňují chod ve volném chlazení, free-cooling, tj. chlazení pouze chladiči přes okruh glykol+voda se zvláštním výměníkem bez zapínání chladícího kompresoru.
Tepelné čerpadlo jako primární zdroj energie využívá vodu z geotermálních vrtů. Na sekundární straně se získá voda vhodná do okruhů sekundárního chlazení, v zimě vytápění. To je navrženo nízkoteplotním systémem deskovými tělesy. Krom tepelných čerpadel země–voda, využívajících geotermální teplo ze sítě hlubinných vrtů, je bivalentním zdrojem vytápění plynový kondenzační kotel. Zdrojem tepla pro centrální ohřev TUV je tepelné čerpadlo vzduch–voda. Teplo a částečně i chlad z odváděného vzduchu budou využity pomocí rekuperace.
Vzhledem k rychlým změnám odtahovaného a přiváděného vzduchu bude v laboratořích s digestořemi použit specifický systém regulace větrání.