• Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    1 / 10
  • Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    1 / 10
  • Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    1 / 10
  • Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    1 / 10
  • Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    1 / 10
  • Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    1 / 10
  • Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    1 / 10
  • Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    1 / 10
  • Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    1 / 10
  • Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

    1 / 10

Budova Univerzity J. E. Purkyně, Ústí nad Labem

Na Okraji 1001/7, Ústí nad Labem
2015 – 2019, soutěž, 1. cena

team: Rastislav Balog, Barbara Bartoňková, Pavel Dvořák, Kateřina Eiermannová, Jan Foltýnek, Jakub Hanžl, Martina Holá, Martin Jireš, Jan Kubát, Nikola Korábová, Lenka Ľuptáková, David Menšík, Petr Pelčák, Petr Uhrin, David Vahala (vedoucí projektu), Miroslava Zadražilová
investor: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně

Z torza kampusu vytváří návrh celek, který zapojuje do urbánní textury města. Používá přitom jasnou urbanistickou typologii, vytváří prostory a vazby s jednoznačným charakterem: náměstí, louka, park, promenáda, brána, městské schodiště, nábřeží…
Náměstí v těžišti kampusu je jeho jediným městsky artikulovaným veřejným prostorem. Vstupuje se z něj rovněž do budovy CPTO, která ho vymezuje z východu a jihu. Výhled ke hřebeni Větruše však její objem neuzavírá, neboť je v úrovni parteru průhledný skrze bránu se schody do parku i otevřený prostor menzy. Do náměstí se rovněž otevírá foyer před největšími přednáškovými sály ve východním křídle. V úrovni parteru je tak prostor náměstí vizuálně propojen s „veřejnými“ prostory budovy CPTO. Promenáda podél jižní fasády CPTO přímo propojuje trasování ulice Thomayerovy na východě a původní Mendělejevovy na západě. Půdorysný tvar budovy CPTO a jeho umístění vychází z geometrie existující části kampusu i původního nemocničního areálu. Tvar jeho objemu vytváří figuru jasně rozeznatelnou v obraze města. Osa příčného, vyššího křídla směřuje do křížení ulic Klíšská x Londýnská x Solvayova a jeho čelo tak vytváří výrazný vertikální motiv při příjezdu z centra.
Architektura návrhu je konkrétní ve své figuře, materialitě, prostorové struktuře uvnitř i vně. Je utvářena tradičními tématy tíže, tektoniky, plasticity. Také jasným ustavením objemů a povrchů i hranice mezi vnitřním a vnějším. Tato jednoznačnost neomezuje, nýbrž průhledy, obrazy a perspektivou generuje bohatost prostorových vjemů. Je však utvářena též tématy stálosti, provozní úsporností (prosklené plochy tvoří pouze cca 35% povrchu fasády) a přívětivosti – materiálové, prostorové, funkční. Přívětivosti ke svým uživatelům, ale i ke svým sousedům – již stojícím budovám kampusu i širšímu okolí. Pracuje s vědomím času, který se snaží získat na svou stranu. Stárnutí jako vrstvení, patina, postupně nabytá kvalita, stabilita.
Současně však je architektura návrhu tvořena rovněž abstrakcí. Zdánlivě paradoxně proto, aby byla srozumitelná, aby byla lapidární. Jde přece o stavbu v parku, stavbu v městské krajině. Abstrahovány jsou motivy okenních výplní: vizuálně skrývají plné parapety i okenní rámy. Základní prvek fasády – okno – je měřítkem antropometrické, jeho multiplikací v geometrickém řádu však vzniká celek měřítka velkého města či krajiny.
Zvolená plasticita pláště – šikmé plochy meziokenních pilířů – pouze neodkazuje k Lehmannově ústeckému paláci Riunione (vč. keramického povrchu), nýbrž především formálně řeší vhodný poměr plného a proskleného povrchu a jeho zastínění vůči horkému západnímu slunci. Plasticita a hmotnost, plnost fasády jsou prostředkem k vytvoření těla stavby. Její vnitřek je stejného ducha – je tvořen souborem míst, jejich vztahy a konkrétní materialitou.
Objekt CPTO má půdorysný tvar písmene L s delším podélným křídlem umístěným východozápadní osou po vrstevnici. V tomto křídle jsou umístěny pracovny pedagogů, kdežto v kratším, příčném provozy používané studenty – tzn. učebny a laboratoře. Podélné křídlo je dispozičně tvořeno třítraktem, příčné pětitraktem. V místě průniku obou je umístěno hlavní vertikální jádro tvořící jejich spojující článek, rozšířený v každém podlaží o prostor respiria, otevřený k jižní fasádě s výhledem na město a do údolí Labe. Baterie výtahů je umístěna v prosklené (požárně bezpečné) šachtě, která slouží jako vertikální světlovod a současně nebrání vizuálnímu propojení hlavního schodiště s respiriem a dálkovými výhledy.
Provozy jsou místěny v logických provozních celcích, většinou tak, že v každém podlaží je umístěn ucelený úsek katedry, resp. jednotlivá katedra. Malá aula a největší přednáškové místnosti jsou situovány ve vstupním podlaží, další velké učebny o patro níže, v přízemí, které však ve vztahu ke vstupnímu podlaží umístěnému v úrovni náměstí je suterénem. Obě přízemní podlaží – ze strany náměstí a parku – jsou proto v návaznosti na hlavní vstup propojeny patrovou vstupní halou. V té je navrženo další schodiště, které je vedeno paralelně s venkovním schodištěm umístěným v bráně propojující náměstí s parkem.
Obě tato schodiště tvoří jeden vizuálně sjednocený celek mající charakter hlediště či auditoria, hledícího do parku.