• Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    1 /
  • Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    1 /
  • Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    1 /
  • Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    1 /
  • Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    1 /
  • Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    1 /
  • Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    1 /
  • Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    1 /
  • Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    1 /
  • Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

    1 /

Rekonstrukce Preissovy vily, Praha

Praha-Smíchov
2003 – 2009

team: Lenka Musilová, Petr Pelčák, Jan Sochor
investor: soukromá osoba
foto: Filip Šlapal

Jaroslav Preiss, patrně nejvýznamnější český finančník 20. století, po roce 1918 spolutvůrce finanční a měnové politiky nového státu, osobní bankéř T. G. Masaryka, generální ředitel a tvůrce hospodářského úspěchu Živnobanky – našeho nejsilnějšího bankovního domu meziválečného období – postavil v roce 1932 pro svoji fiancée Jarmilu Dimmerovou vilu na smíchovských svazích. Když se s ní v roce 1936 oženil, vilu rozšířil velkou přístavbou. Nedlouho poté, roku 1938, byl předními osobnostmi československého hospodářského a politického života navržen na funkci prezidenta 2. republiky, kterým byl po jeho odmítnutí jmenován Emil Hácha. To se po skončení 2. světové války stalo záminkou k Preissovu uvěznění a konfiskaci majetku, jež proběhly s tichým souhlasem Eduarda Beneše, jemuž byl v národohospodářských otázkách dávným oponentem. Když Preiss v důsledku věznění zemřel, byla jeho vila potřetí během patnácti let přestavěna, tentokrát na luxusní byty vedení zestátněné důlní společnosti. Později si tento buržoasní zámeček zvolil za svoje obydlí vůdčí exponent diktatury proletariátu, krejčí Vasil Biľak. A po jeho politickém pádu v roce 1989 v něm našlo sídlo velvyslanectví Korejské lidově demokratické republiky.
Až když jsme vilu vysvlékli z jejího odpudivého biľakovského převleku, objevili jsme její noblesu. Rám schodišťové prosklené stěny z bílé mosazi, v jednom celku provedené šambrány oken z jemného terazza pískové barvy, a zejména krásnou omítku, jejíž povrch tvořila souvislá vrstva pískových zrnek, podobně jako na brněnské vile Tugendhat. Ta však byla řadou zásahů natolik poničená, že jí nebylo možné restaurovat. Původní stavební prvky a části jako okna, dřevěné rolety, dveře, schody nebo zábradlí byly repasovány, což mnohdy nebylo vzhledem k jejich originálnímu charakteru jednoduché. Čtyřpodlažní dům o velikosti jednoho obytného patra přibližně 270 m2 zůstal vertikálně rozdělen do bytů v jednotlivých podlažích. Ve srovnání s mnoha obdobnými rekonstrukcemi, má však obrovskou výhodu, protože dále slouží své původní funkci a jeho obyvatelé jsou navíc stejné profese jako původní stavebník.