Administrativní budova Railway, Praha
2012

Objem navržené stavby dotváří blokovou strukturu Karlína. Analogicky k nárožím této čtvrti tvoří na rohu Pernerovy a Šaldovy ulice tvarováním své hmoty akcent, který je současně motivem uvozujícím vstup umístěný v čele stavby a orientovaný do nového parku. Délka stavby v Pernerově ulici je analogická k místnímu typu delšího uličního průčelí zejména veřejných a utilitárních budov. Výrazné plastické členění hmoty na západní straně průčelí Pernerovy ulice mu dává takt 15 metrů, což je zase obvyklá šířka užšího karlínského typu fasády, zejména činžovních domů. Na urbanistickou texturu Karlína budova navazuje také svojí výškou, shodnou s úrovní římsy nejbližšího úseku uliční fronty. Zvýšení jihovýchodního nároží je reakcí na dramaticky stoupající svah Vítkova a současně na ústí diagonální Sovovy ulice, kterému vytváří point de vue. Lapidární a rasantní plasticita stavby je určena atmosférou Karlína, její směsicí pestrosti, živosti i drsnosti a periferní poetiky. Navržená budova vede dialog s charakterem okolních veřejných prostorů. Vnitřní dvorana se z nadhledu v úrovni piana nobile otevírá do nového parku ve svém předpolí, na zelené svahy Vítkova navazuje zahradní terasa propojená s dvoranou, pruh zahrady obytného souboru Cornlofts v protější frontě Pernerovy ulice generuje příčnou osu skrze navrhovanou stavbu, která plastickým tvarováním a perforací fasád propojuje zeleň na obou svých stranách (Vítkov – Cornlofts). Obchodní parter po celé délce uliční fasády graduje kavárnou / restaurací na severovýchodním nároží.
Jádrem stavby je vnitřní dvorana. V jejím prostoru jsou v pozici soliterů umístěna dvě vertikální komunikační jádra. Každá schodišťová věž umožňuje přímý vstup do čtyř odděleně pronajímatelných úseků v každém patře. Přístup do všech pronajímatelných částí stavby je tedy rovnocenný, neexistuje v ní hlavní a vedlejší schodiště. Dvorana vytváří rovněž klidné a energeticky úsporné vnitřní prostředí.
Fasády mají charakter mřížky s otvory vertikální proporce a živou plasticitou, neboť vždy dvě její pole (fixní okna) jsou sloučena v zadní rovině fasády a každé třetí pole (otvíravé okno) vysunuto do roviny přední, shodné s vnějším lícem parapetů. Povrch razantně a lapidárně tvarovaného objemu stavby je tak „obalený“ živou texturou s drobnější plasticitou fasádní mřížky vycházející z měřítka člověka. Červená cihla jí dává vystavěnost, strukturu i přívětivost a vytváří harmonickou barevnou kombinaci se zelení Vítkova.
Energicky i provozně je budova navržena se snahou o maximální jednoduchost a úspornost, uživatelskou přátelskost a komfort přirozených řešení.