Střední škola keramická a sklářská, Karlovy Vary
2020

Přesto, že areál školy je v půdorysném rozvrhu bez velkých změn, je jeho městotvorný charakter změněn podstatně. Tvarově výraznou nástavbou severního křídla přístavby získává západní fronta náměstí tvořená školou dosud chybějící severní nároží a tedy ukončení. Vymezením oběma hmotnými a tvarově výraznými nárožími se ze stavby a její pozdější přístavby stává celek, byť složený ze dvou částí. Ty totiž spolu nyní vytváří kompozici. Vzniká tak průčelí, které je otevřené do náměstí. A to nejenom výrazným motivem vstupu, nýbrž také uvolněním dispozice přízemí, kde jsou umístěny velké „veřejné“ provozy školy (vstupní hala, galerie, auditorium/aula, kavárna, jídelna/menza) v jednom otevřeném, plynoucím prostoru děleném pouze skleněnými stěnami. Celé přízemí je vizuálně propojeno s náměstím velkoformátovými otvory bez parapetů, takže objekt je napříč „průhledný“ a z chodníku ho lze prohlédnout až do dvora – zahrady. Veřejné aktivity školy (výstavy, přednášky) se tak stávají součástí života města a škola svého druhu komunitním centrem. Vizuálně exponovaný interiér přízemí je její „výkladní skříní“, neboť v něm uspořádané výstavy a přednášky jsou projekcí pro veřejnost. Propojení školy a města posiluje rovněž řešení vstupu, navrženého jako široké plato vybíhající ve výšce podlahy přízemí k chodníku, tedy jako jakási „městská terasa“ vysunutá v šíři vstupní haly z tělesa školy. Od plochy náměstí je oddělena poprsníkem – výtvarnou stěnou z keramického obkladu vytvořeného pedagogy a studenty školy, tedy její vizitkou i uměleckým dílem.

Plnohodnotné dvorní křídlo na místě zbourané tělocvičny prostorově rozděluje venkovní plochu areálu na pobytovou zahradu a sportoviště situované podél ulice Požární. Zahrada má na západní hraně umístěno parkování pedagogů vizuálně kryté modelací terénu. Ta vytváří amfiteátr sloužící jako venkovní učebna nebo hlediště akcí pořádaných na dvoře. V něm je umístěna rovněž textilií zastřešená a stíněná venkovní kreslírna/učebna.

Původní školu, klasickou tradicionální erární stavbu z poloviny 20. let s přízvuky art-deco, jejíž stavební kvalita v dnešní době již nemůže být dosažena, restaurujeme do původní podoby. Naproti tomu přístavba bude upravena v dispozicích i fasádě. Ta bude tvořit jeden celek s nástavbou i novým dvorním křídlem. Její nová podoba je navržena ve stejné typologii jako plášť historické školy – plocha prolamovaná okny. Ta jsou ovšem sdružována do dvojic. Tak snižujeme jejich opakování a korigujeme měřítko a tedy vjem velikosti stavby. Její plasticitu zdůrazňujeme šikmou modulací meziokenních pilířů, které je dosaženo řezáním kontaktní izolace. Povrch je z keramických pásků. Ty umožňují sjednocení starých a nových částí stavby (nástavba, přístavba) a zároveň svojí přírodní materialitou i barevností tvoří vhodný doplněk omítané fasádě historické budovy, s níž tak nová část získává společný základ: hmotnost a „vyzděnost“.