Radlické stráně – rezidenční soubor, Praha

Praha

2024

Kvalitu bydlení vytváří v prvé řadě obytnost prostředí čili lokality, kde bydlíme, a až poté komfort samotného bytu. Zároveň obytnost prostředí je dána kvalitou a charakterem veřejných prostorů. Základním předpokladem pro vytvoření kvality bydlení na radlických stráních je, aby zde vůbec vzniklo urbanisticky souvislé, a tudíž lokalitu zakládající prostředí. To proto, že pouze s místem, kterému rozumíme, se dokážeme identifikovat. Nositelem srozumitelnosti je urbanistická typologie. Ta zakládá charakter prostředí, a tudíž nemůže končit na rohu vedlejšího domu, ale musí být rozprostraněna v celém místě čili části města, protože jen tehdy může vzniknout lokalita a zároveň s ní sousedství tvořené jejími obyvateli.  To znamená domov a spolu s ním obec. A jedině funkční obec je sociálně bezpečná a odolná (dnešními slovy resilientní). A jedině bezpečnost a odolnost mohou přinášet trvání, a to zase zájem na udržení takové trvalosti a také ohleduplnost, tzn. péči o prostředí, v němž žijeme. Struktura území je určena urbánní a prostorovou texturou, jejíž osnova je shodná se sousedícími projekty, se kterými tak vytváří srozumitelnou a pevnou vazbu, a tedy jeden celek. Pro západní část osnovu určuje navazující development Skansky a Crestylu, pro východní budova SHQ. Ta je speciálním místem urbanistické textury, protože je jejím těžištěm. Současně svou velikostí, měřítkem a formou vede dialog se starší sestrou na protější straně Radlické ulice. Do prostorové textury ji obklopujícího rezidenčního souboru je vevázána svými atrii a vysunutými křídly, které jako zámky zapadají do geometrie protějších plných a prázdných polí jeho kompoziční sítě. Útky totiž osnovu dělí na pravidelnou síť, jejíž některá pole jsou vyplněna stavebními objemy a jiná jsou prázdná, tvořená dvory. Kámen i strom jsou rovnocennou matérií této stavby. Takto vzniklá urbanistická textura jako souvislá látka položená na morfologii terénu ho geometricky definuje čili mu dává tvar. Vlastně celý terén rezidenčního souboru vytváří, neboť původní svah byl cihlářskou těžbou proměněn ve svůj negativ, v jámu hliniště. Prázdná pole sítě, tedy dvory mezi budovami, se jako schodišťové stupně posouvají po spádnicích a vrstevnicích terénu a tvarují jeho zahradní terasy. Do této sítě teras jsou geometricky exaktně a zároveň organicky, tedy v řádu krajiny, umístěny – rovněž stupňovité – objemy budov. Jednotlivé domy i jejich celek, tedy obytný soubor, tvoří výrazné figury, resp. figuru, zároveň osobitou i kontextuální ke svému okolí, stejně jako k morfologii místa. Návrh je tak do něj pevně vevázán, doslova vetkán. Jeho struktura, a tedy figura, je současně racionální i intuitivní, současně otevřená i pevná a poskytující soukromí. Přitom formuje jednoduchý celek, tedy takový, jenž má jednoho ducha. Tak buduje silné místo a vytváří prostor dobrého sousedství a domova. Navržená forma zástavby využívá dramatickou morfologii území a zároveň přináší osobitost jednotlivým domům a bytům. Těm dává výhledy, soukromí i jedinečnost jejich pozic v rámci členitých objemů obytných budov i jejich souboru. Každý byt má svůj venkovní obytný prostor – balkon, terasu či předzahrádku – a každý dům má svůj vymezený venkovní obytný pokoj v podobě pro jeho obyvatele dedikovaného, avšak sdíleného, veřejného zahradního dvora. A na společné střeše, na níž nesměřují okna bytů komunitní zahradu. Návrh srozumitelně artikuluje škálu prostorů od veřejných (ulice, cesty a dvorní průchody, hřiště, veřejný park,) přes poloveřejné, sousedské (vstupní piazzetty, sdílené pobytové zahradní dvory, střešní komunitní zahrady) po soukromé (předzahrádky, balkony a terasy). Byty hledí do vegetace dvorů, do veřejného parku, do protějších svahů radlického údolí a na městské i krajinné horizonty.