Nové hlavní nádraží Brno

Jižní čtvrť, Brno
2020 – 2021, mezinárodní dvoufázová užší soutěž, 2.místo

ve spolupráci s Thomas Müller Ivan Reimann Architekten, Berlin

Nová čtvrt vystavěná na principech urbanismu evropských měst integruje nádraží do prostoru i historie Brna. S krajinou kolem Svratky a dopravním uzlem spolu pouze nesousedí, nýbrž zakládají urbánní celek. Tvoří jeden organismus, jsou jeho částmi – spoluhráči dělícími se o společně generovanou energii. Jeho kostra je přitom jednoduchá a robustní, a proto schopná adaptovat se i na ty potřeby budoucího vývoje Brna, které dnes ještě neznáme.

Naším hlavním cílem je využít městotvorný potenciál nádraží tak, aby železnicí rozdělené části nové Jižní čtvrti byly spojeny do urbánního celku. Základní kvalitou návrhu je jeho jednoduchost. Nádraží je samostatnou stavbou, jasně vymezenou investicí. Město k němu „dorůstá“ na vlastních pozemcích (s ekonomickým efektem zvětšení stavebních pozemků města a Českých drah a redukce zbytných ploch zatěžujících údržbou). Nádraží se k nové čtvrti orientuje oběma analogickými průčelími, nemá tedy čelo a záda, a tak nerozděluje, nýbrž spojuje urbanizované plochy na obou stranách. Je centrem nové čtvrti, ke které se otevírá dvěma náměstími, do nichž se sbíhají okolní ulice. Odtud je tkána navazující textura města. Náměstí jsou spojena pěší krytou pasáží, která je zároveň hlavním veřejným prostorem nádraží i frekventovaným prostorem městským. Téma propojení je vůdčí ideou nádraží, jehož hlavní architektonický motiv – zastřešení – právě v místě komunikačního spojení nabývá podobu městské galerie, která funguje jako trychtýř, jenž vede proud a umožňuje přelévání z jedné nádoby do druhé. Význam kladený v návrhu na propojení zároveň utváří podobu nádraží jako kompaktního dopravního a přestupního uzlu s krátkými přestupními vzdálenostmi, dobrou orientací a tedy s komfortem všech cestujících a uživatelů. Požadavek jednoznačnosti a přehlednosti s důrazem na intuitivní orientaci určuje vedení tras i situování nástupišť jednotlivých druhů dopravy, směry pohybu, umístění koridorů i komunikačních propojení a jader a tedy základní koncepci ustrojení nádraží jako multimodálního dopravního terminálu. Stejně jednoduchá a srozumitelná je také jeho architektonická forma. Je tvořena jen tělesem kolejišť a střechou, jejíž zvlnění není pouze metaforou pohybu, nýbrž zároveň formuje typologický znak nádražní haly i tvar střech městských galerií – skleněnou klenbu krytých ulic – a tak jasně signalizuje jádro nádraží a současně symbolizuje propojení obou stran města. Jednoduché a jednoznačné uspořádání prostorů, provozů a forem přináší návrhu snadnou orientaci, provázanost, blízkost a bezpečí a současně investiční i provozní úspornost. Prostor podél Svratky koncipovaný jako velký městský park, stejně jako zelená náměstí nabízejí atraktivní rekreační plochy v centru města a přispívají zároveň zásadním způsobem ke zlepšení klimatických podmínek.