Územní studie Chytré Líchy, Židlochovice

2021

Koncepce urbanistického návrhu

Základem návrhu je urbánní typologie a tedy práce s veřejnými prostory. Těmito prostředky je území rozděleno do částí, z nichž každá má specifický charakter i specifickou pozici ve vztahu k celku a k širšímu místu. Vzniká tak celek jasné formy a současně jasné struktury. Jeho forma je pevná právě proto, že je založena veřejnými prostory jednoznačné kvality a typu. Ty jsou nosnou kostrou celku, tedy obytné lokality, a určují její hierarchii i strukturu. Tak je její území rozděleno na několik částí – stavebních polí, které mohou být naplňovány různými typologiemi a přesto spolu složí harmonický celek. Tímto způsobem je vytvořena adaptivita jako jedna ze základních kvalit návrhu. Tato strategie má pro úspěch návrhu zásadní význam proto, že bude realizován dvěma aktéry – obcí a developerem, veřejným a soukromým subjektem – kteří rozdělení území a způsob jeho zástavby detailně dohodnou až na základě tohoto návrhu. Zásadním požadavkem na něj kladeným tedy musí být, aby predikoval jednoznačnou kvalitu výsledku a současně variabilitu cest jeho dosažení, aby garantoval vznik celku při adaptivitě jeho skladebných částí, a tím generoval synergii obou aktérů výstavby, protože jedině pak může kvalitní obytná lokalita vzniknout.

Urbanismus

Návrh je vystavěn na zacházení s veřejnými prostory a na určení jejich charakteru a kvality, neboť na tom je závislá obytnost prostředí a o tu zde jde. Strategie je jednoduchá: práce s urbanistickou typologií, čili se srozumitelnými typy veřejných prostorů: náves, plácek, jezírko, park, hřiště. Tyto veřejné prostory jsou současně místy, každé s osobitou atmosférou. Ta vytvářejí obytnou kvalitu čtvrtě, identifikaci s místem a tedy domov. Zároveň jako prostory pro aktivitu, kreativitu, setkávání a tedy inkluzi jsou základem její sociální resilience. Tyto veřejné prostory a současně místa tvoří nosnou kostru obytné lokality, určují její strukturu, dělí její plochu na jednotlivé části, stavební pole. Ta jsou „vyplňována“ zástavbou různých, charakteru lokality i maloměsta (a tedy opět místa) přiměřených stavebních typologií. Struktura celku ustavená urbanistickou typologií je tedy vyplněna částmi založenými stavební (architektonickou) typologií. Tím vzniká logicky a srozumitelně strukturovaný celek, a současně celek složený z osobitých, různorodých dílů. Organicky tak vzniká jednota i pestrost, homogenita i diverzita, obytná lokalita stejně tak přiměřená jako výjimečná (což obé zakládá její „branding“ a je důležité pro úspěch projektu). Je napojena na okolí nejen ulicemi navazujícími na ty existující na hranicích území, ale zejména velikostí a měřítkem staveb. Nové a staré je tedy sjednoceno měřítkem zástavby, ale také jejím druhem – navržené stavby lze vnímat jako rodinné domy – a tím je posíleno vytvoření dobrého sousedství.

Navrhovaná zástavba

Kompaktní forma zástavby přináší úsporu nákladů na bytovou jednotku a současně na realizaci celého obytného souboru, stejně jako jeho celkovou udržitelnost a efektivitu provozu. Všechny navržené objekty přitom vycházejí z charakteru rodinného domu, jehož základní obytnou jednotku řadí vedle sebe, nad sebe či k sobě. Tak vzniká hybridní typ stavby, který má velikost a měřítko rodinného domu a přitom efektivitu domu bytového. Každý z bytů má velkou míru soukromí včetně vstupu přímo z venkovního prostoru. Stavby jsou nejvýše třípodlažní. Důležitým kritériem při volbě typů domů byla možnost umístění bytů různých velikostí a jejich propojování usnadňující generační soužití či spolubydlení různých generací a tedy širší rodiny v jednom domě, zejména ve vertikálně sousedících bytech. Všechny domy mají také bohaté venkovní obytné prostory. Současně tyto prostory nejsou vyřezávány do obálky domů a jejich korpusy tak zůstávají kompaktní a uzavřené, čímž přirozeně stabilizují jejich vnitřní prostředí. Rovněž rozměry okenních otvorů snižují ochlazování i přehřívání interiéru. Všechny domy mohou být navrženy a realizovány jako pasivní. Pro pasivní domy obzvláště vhodné vlastnosti dřeva jako stavebního a konstrukčního materiálu ve spojení s jeho současným přebytkem i nízkou cenou a s deklarovaným cílem dosažení uhlíkové neutrality lokality nabízejí jako optimální řešení právě použití dřevostaveb. To by při využití jejich v zahraničí zcela běžné prefabrikace umožnilo i mimořádně rychlou realizaci celého obytného souboru. Nicméně přestože se dřevostavby z řady logických důvodů – vč. snižování emisí CO2 –  přirozeně pro daný účel nabízejí, a to včetně využití jejich „ekologického image“ v publicitě, „marketingu“ a „brandingu“ Chytré čtvrtě, nemusí být její realizace se dřevem spojována a lze si ji představit v jakékoliv příhodné stavební a materiálové podobě.