Zástavba podél Piletického potoka, Hradec Králové

2020 
ve spolupráci se Šindlar s.r.o.

Městská čtvrť

Základním cílem návrhu je, aby nevzniklo pouze zastavěné území města, nýbrž městská čtvrť. Pro naplnění tohoto cíle je třeba vytvářet polis, čili jasnou a srozumitelnou strukturu a hierarchii urbánních prostorů a forem. K tomu vede zacházení s veřejnými prostory a určení jejich charakteru a kvality. Na tom závisí obytnost prostředí.

Struktura zástavby, uliční mřížka

Centrem, srdcem čtvrti je parkové náměstí umístěné v jejím těžišti. Struktura zástavby území je traktována do bloků vymezených mřížkou ulic. Geometrie uliční mřížky je určena jednak měřítkem, tedy vhodnou velikostí obytného bloku (zde cca 80 x 80m) a dále orientací či směrováním, které tu určuje její řídící přímka – radiála Akademika Bedrny. Geometrie mřížky je také určena body možného napojení na okolí ulicemi navazujícími na ty existující na hranici území. Ústí existujících ulic na obvodu území však mnoho není. To proto, že zastavované území má trojúhelníkový tvar, jehož strany jsou vymezeny linií železnice ze severu a pásem industriálních ploch ze západu, v kombinací s nákupními centry též z jihovýchodu. Propojení ulicemi s okolní texturou města je tak omezeno na pouhé tři možnosti: na východě průsečným napojením skrze radiálu Pouchovskou na ulici Severní a na ní navázané Slezské Předměstí. Na západě skrze radiálu Akademika Bedrny na hlavní komunikaci v areálu Gumovky a dále na severu ulice Akademika Bedrny vyústění ulice Severní navázat do místa budoucího možného průsečného napojení na nově vytvořenou ulici, která bude probíhat podél původních hal, které se z části zachovají. Areál Gumovky Rubena je při navrhování sousedního území vnímán jako území s velkým potenciálem a již při zakládání nové uliční mřížky navrhované zástavby je potřeba reagovat na možný budoucí rozvoj a rekonverzi tohoto území na městskou čtvrť.

Příroda a vegetace

Finální geometrie urbánní mřížky jako člověkem uspořádaného a tedy exaktního díla je však zásadně ovlivněna přírodou. I městská příroda má totiž svoji sílu a dynamiku. Ty jsou zde reprezentovány vodním tokem Piletického potoka, jehož koryto po úpravě do přírodě blízké podoby meandruje v potoční nivě, která svým retenčním objemem funguje jako protipovodňové opatření. A právě meandry vodoteče a vlnící se břehy jeho nivy z jihovýchodu působí svojí „přírodní“ silou na urbánní mřížku. Její ideální geometrie se tímto tlakem přírody deformuje, rozpadá a otevírá k potoční nivě. Ta současně přináší čtvrti její výjimečnost, specifický přírodní charakter a kvalitu. Městská příroda vytváří její rámec i z opačné, severní strany v podobě parku podél choceňské tratě (resp. do Týniště n.O.). Aby jeho linie vizuálně stínící železniční násep měla svůj vlastní charakter a význam pro území, je zamýšlen jako zázemí pro aktivní vyžití obyvatel, tedy jako soubor otevřených sportovišť i dětských hřišť v lineárním parku. „Zelený“ není jen rámec nové čtvrti, nýbrž také její střed, její srdce. Stromy z centrálního parkového náměstí ve formě uličních stromořadí „naplňují“ celou urbánní mřížku čtvrti a vytváří tak její vegetační strukturu, propojují její vnitřní veřejné prostory s těmi přírodními, parkovými na jejím obvodu a tvořící základ modrozelené infrastruktury této části města.

Domovní bloky: textura, charakter, měřítko, podlažnost

Řešené území leží na venkovní hraně Gočárova okruhu, tedy vnitřního dopravního okruhu města, na hranici mezi širším centrem a předměstími vesnického charakteru. Zástavba je proto nízkopodlažní, tj. čtyřpatrová. Výjimku tvoří východní fronta městské radiály Akademika Bedrny, která je rytmizována vyššími nárožími (5 pater), pětipatrovými bodovými domy na obou předpolích Svinarského mostu přes Piletický potok, tj. na pěším a cyklistickém vstupu do čtvrti z centra města a ze Šimkových sadů. Specifickou roli ve výškové kompozici čtvrti má devítipatrový bodový dům ve východním vrcholu jejího půdorysného trojúhelníku. Jeho význam tkví jednak v poloze v jediném ostrém vrcholu trojúhelníkového půdorysu čtvrti, jednak v ukotvení její polohy v siluetě města. A to i vzhledem k motivu stavby jako „brány“ nové čtvrti v jediném místě jejího navázání na uliční síť Hradce. Svojí výškou současně artikuluje přechod na výšku navazujícího desetipodlažního panelového sídliště Slezského Předměstí.

Domovní bloky mají otevřená nároží, což umožňuje osvětlení a oslunění bytů v rohových pozicích i lepší prosvětlení a provětrání zahradních dvorů. A také takto vzniká dynamická rytmizace uličních front, která vytváří jeden z motivů urbanismu čtvrti. Městskou atmosféru hlavního náměstí naopak spoluutváří jeho pevná, kompaktní nároží. Krajní fronta bloků na jihovýchodní hranici čtvrti sledující svým organickým půdorysným průběhem hranu potoční nivy se k ní otevírá, tvořena vedle sebe řazenými bodovými domy. Tak potoční niva prostupuje hlouběji do organismu čtvrti, vizuální i pocitový kontakt s ní mají také dvory i dvorní fasády protilehlých front bloků.

Dům jako základní skladebná jednotka

Měřítko zástavby je dáno šířkou domovního průčelí jako základní skladebné jednotky domovního bloku. Každý blok, každá uliční fronta se tedy skládá z jednotlivých domů, každý z nich má „svoji“ fasádu (byť třeba pouze barvou povrchu odlišenou od sousedních). Tak je dán městský rytmus uličního prostoru a měřítko uliční fronty, ale též možnost obyvatel identifikovat se se svým domovem.